Bez dechu a s úžasem ...

21.11.2014 21:31

Bez dechu a s úžasem jsem sledoval finále MS ve squashi v Katarském Doha. Marně hledám nejsilnější superlativ k tomuto finále, které bylo absolutním vrcholem letošní sezony a zřejmě i posledních několika let.

Utkání probíhalo v katarském Doha v pátek 21. listopadu 2014 podvečer v téměř egyptském prostředí. Většina diváků byla evidentně z Egypta. Světovou jedničku Mohameda El Shorbagyho (přezdívka „The Beast“ = „surové zvíře“ mu opravdu sedí) vyzval Ramy Ashour (zdá se, že nakonec si komentátoři vybrali jako jeho přezdívku „The Maverick“ = něco jako řízená střela, i když mě se víc líbí „The Wizard“=čaroděj).

Oba krajané se už ve finále potkali před dvěma lety - shodou okolností také v Kataru. Tehdy byl postup Shorbagyho velkým překvapením a dávaly se mu jen malé šance. Hodně tehdy potrápil jasně favorizovaného „Umělce“ (The Artist=další Ramyho přezdívka), který tehdy musel vybojovat titul až v pátém setu.

Letos byla ale úplně jiná situace. Ramy od British Open nehrál. Laboroval se zraněním, a tak se toho od něj moc nečekalo. Před začátkem mistrovství jsme s přáteli tipovali spíše obhájce loňského titulu Angličana Matthewa, dále francouzského „Generála“ Grega Gaultiera, kterému jsme přáli poslední chybějící a nejdůležitější titul. Já osobně jsem nejvíce favorizoval zbrusu novou světovou jedničku Mohameda El Shorbagyho. Ramy nebyl moc zmiňován, i když všichni jsme tušili, že pokud bude zdráv, bude k nezastavení. Velikým otazníkem byla ale jeho kondice. Tento otazník se projevil ve čtvrtfinále, kde Ramyho potrápil Španěl Borja Golan. Ramy musel kmitat 5 setů, a „dost to dřelo“. S Gregem už to bylo lepší, i když 3:0 za 60 minut svědčí o tom, že se „makalo“ nadoraz. Oproti tomu Mohamed se tolik nenadřel a svou opravdu brutální sebevědomou hrou odškrtával jednu položku z pavouka za druhou, na posledy zlikvidoval ve finále obhájce titulu Matthewa 3:0.

Finále začal lépe Mohamed, který rychle vedl 7:3, pak ale nastoupil „Čaroděj“ Ramy a jeho „trademarkový“ bekhendový krosový volej do nicku. Podotýkám, že 4 nicky do jednoho místa v jednom setu ve finále mistrovství světa se opravdu nevídají často. „Bestie“ v Mohamedovi se nestačila divit a probrala se až v tiebreaku, který ale stejně urval už zase hodně sebevědomý Ramy 13:11.

Pauza asi ElShorbagymu prospěla po psychické stránce, protože dva následující sety získal pro sebe. Ramy zřejmě cítil svou zraněnou ruku a tento handicap si asi uvědomoval i jeho soupeř. Nicméně čtvrtý set Ramy zpřesnil hru, natáhl výměny, aniž by ubral na svém útočném pojetí. Sice už tolik nekouzlil, ale hrál opravdu zkušeně. Zajímavé bylo, že oproti Shorbagymu si téměř nebral video review, přestože minimálně ve třech případech by mu jistě pomohlo. Nabyl jsem dojmu, že si chce přísného rozhodčího Johna Maserrelu a jeho dva další kolegy touto taktikou dostat na svou stranu.

V pátém už Ramy dominoval a „vyboxoval“ si 5 mečbolů. Ale najednou se, „Boha jeho“, začaly dít věci: „Tlustá deka“, která na Bestii ležela, najednou zmizela. Shorbagy začal Ramyho mačkat a mačkat až si vymačkal tiebreak. Pak ještě dokonce jeden mečbol. Pro Shorbagyho přísné rozhodnutí no let (rozhodčí našli odvahu takto rozhodnout i v tie breaku rozhodujícího setu finále MS a podle mě správně) a pak proměněný sedmý mečbol Ramyho. Uf! Vzpamatovávat se budu ještě dlouho a už se těším, až bude zveřejněn záznam, který si jistě ještě několikrát zkouknu. Doporučuju všem. Třeba mi pak poradíte ten superlativ …

text: Jan Roll