Pohled do historie squashových brýlí

01.12.2014 00:26

Při squashi vás jednou určitě někdo trefí, ať už míčkem nebo raketou. Takový squash zkrátka je: malý kurt, míček létající sem a tam, soupeření o téčko… Stává se to v hardball i softball squashi („Hardball“ je severoamerická verze squashe, hraje se s rychlejším míčkem a na menším kurtu. Do 80. let v Americe a Kanadě převládal, ale s rozšiřováním mezinárodní „softball“ verze začal ustupovat. V polovině 90. let už drtivá většina Severní Ameriky hrála „softball“ – pozn. red.), ve dvouhrách i ve čtyřhrách, stává se to úplným nováčkům i pokročilým hráčům.

A stává se to i profesionálům. PSA i WSA obhajují nepovinné nošení brýlí tím, že špičkoví hráči jsou natolik dobří a zkušení, že vždy vědí, kde je jejich soupeř, a proto jim nic nehrozí (zároveň se asociace obávají, že by se brýle využívaly ke zdržování hry). Od squashistů z nejlepších deblových párů světa ale tenhle argument nikdy neuslyšíte, protože vědí, že není pravdivý. Například David Palmer v semifinále Word Open 2002 v Antverpách udeřil Jonathona Powera do oka a Power musel zápas vzdát. Stejná situace nastala během semifinále detroitského Motor City Open 2006, kdy John White při nápřahu způsobil Alexi Goughovi zranění oka. Z rány crčela krev. „Je to smůla, když vás takhle trefí do oka,“ řekl Gough po zápase. „Byla to nešťastná náhoda, při té výměně jsme se motali kolem sebe a on mě prostě na téčku praštil při nápřahu.“ Jinými slovy, Goughovo zraněný nebylo důsledkem nějakých neobvyklých okolností.

foto: Steve Line/SquashPics.com(Jonathon Power v semifinále World Open 2002)

O ochraně očí se začalo vážně mluvit v sedmdesátých letech dvacátého století. „V Torontu jsem totiž každý týden ošetřoval nějaké zraněného squashistu,“ vysvětluje oftalmolog Michael Easterbrook, jenž mimo jiné pracoval pro Toronto Maple Leafs a Toronto Raptors (tamní basketbalový tým – pozn. red.). V dubnu 1980 ontarijská squashová asociace rozhodla, že všichni hráči účastnící se Ontario Junior Open mají povinnost nosit ochranné brýle. O tři měsíce později rozšířila kanadská squashová asociace platnost tohoto opatření na všechny juniorské turnaje. „Na konci sedmdesátých let jsme prováděli výzkumy, které jasně ukázaly, že čím lepší hráči, tím větší je riziko zranění očí,“ popisuje Easterbrook. „Je to způsobeno hlavně tím, že dobří hráči sledují celou dráhu míčku, otáčejí se za ním.“

Prezident Americké squashové asociace Herb Gross se snažil jít v kanadských stopách. V březnu 1982 vystoupili spolu s Easterbrookem na výroční večeři konané u příležitosti meziuniverzitního národního turnaje a den nato byla odhlasována povinnost používat během této akce ochranné brýle. Pravidlo se brzy začalo aplikovat i na juniory. V létě 1982 nahradil Grosse v křesle předsedy asociace Jack Herrick, také náruživý zastánce užívání ochranných brýlí. O rok později učinila americká asociace velký krok kupředu, když oznámila, že na národních turnajích budou muset nosit ochranné brýle všichni hráči bez výjimky.

Před třiceti lety, v únoru 1984 na turnaji v Clevelandu, se tak ochranné brýle staly standardem. Mluvilo se ale i o bojkotu, protože mnoha hráčům se tato nová povinnost nezamlouvala. Jedním z nich byl i Scott Ryan, tehdejší předseda PSRA (Philadelphia Squash Racquets Association). „Tehdy na začátku osmdesátých let se mi ten nápad nelíbil,“ přiznává Ryan. „Hlavně proto, že se brýle zamlžovaly a bylo skrz ně špatně vidět. Měl jsem svou vlastní hlavu a říkal jsem si, že přeci záleží jen na mně, jestli je budu nosit, nebo ne, když tím neohrožuju ostatní a jsem ochotný podstoupit to riziko a podepsat jim, že tak činím na vlastní odpovědnost. Měla by to být moje volba. Ale trestat někoho jen proto, že se na základě svobodné vůle rozhodne udělat hloupost? To jsou metody Velkého bratra. Taky bych řekl, že za tím částečně mohla být i taková ta silácká póza stejně jako u hokejistů, kteří odmítali nosit helmy, když se začínaly zavádět. Nikdy jsem netvrdil, že to bylo chytré.“ Pod tlakem však Ryan nakonec na užívání brýlí přistoupil.

Ve Spojených státech zažily ochranné brýle obrovský boom hlavně díky tomu, že je začali nosit profesionálové. Tím se „hardball“ velmi lišil od evropského „softballu“. V roce 1986 bylo pro americký okruh zavedeno pravidlo vyžadující používání brýlí, ovšem s výjimkou pro všechny hráče, kteří na okruhu hráli už před ustanovením tohoto pravidla. Někteří squashisté ale začali nosit brýle i přesto, že nemuseli. Jako první to byl v sezóně 1981-1982 Mark Talbott a na konci osmdesátých let hráli s brýlemi už skoro všichni profesionálové.

Jedním z důsledků přechodu Spojených států a Kanady z „hardballu“ na „softball“ bylo i to, že se zbytek světa seznámil s hardballovými pravidly ohledně ochrany očí. V říjnu 1997 Světová squashová federace ohlásila, že od ledna 1999 budou muset všichni účastníci juniorských turnajů pořádaných WSF nosit ochranné brýle.

Pro země mimo Severní Ameriku tak od té doby platí, že na juniorských soutěžích se brýle používají, ale jakmile junioři přejdou do kategorie dospělých, odloží je. A pak se zraní.

Třicet let od konání prvních turnajů s povinností nosit brýle zůstává Americká squashová asociace jedním z klíčových hráčů na poli ochrany očí. Ve snaze zajistit skutečnou funkčnost ochranných pomůcek vstoupila v roce 2013 do Americké společnosti pro testování a materiály (ASTM, American Society for Testing and Materials). Od té doby se nespoléhá jen na výrobcem vystavená potvrzení o splnění všech náležitostí, ale nechává provádět nezávislé testy, jejichž účelem je zjistit, zda brýle splňují svůj účel.

Výkonný ředitel asociace Kevin Klipstein je v ASTM zároveň členem komise F08, která má na starost testování sportovního vybavení. „Osobně se domnívám, že úsilí o ochranu očí odráží jednu ze zásadních hodnot squashe. Věříme, že squash se dá hrát celý život. Tak proč by nás o tuto možnost mělo připravit zranění, kterému lze předejít?“

překlad: Jiří Hron
zdroje: squashmagazine.ussquash.com, wikipedia.org

Zobrazit komentáře »