Je squash pro olympiádu málo kontroverzní?

22.09.2015 10:06

Podle autora článku Chrise Haneburyho zní odpověď „ano“. Je to ale důvod, který, jak píše, Mezinárodní olympijský výbor nikdy veřejně nepřizná. Haneburyho názor je sám o sobě diskutabilní, jelikož nepřímo volá po tom, aby se ve squashi událo něco, co by pro squash jako takový mohlo mít negativní následky – ale zvýšilo by to jeho popularitu. A opravdu platí, že sport s ambicemi na zařazení do olympijského programu nutně potřebuje kontroverze? Haneburyho úvaha každopádně přináší zajímavou myšlenku. Sami můžete posoudit, zda na ní něco je.

Když jsem vyrůstal a sledoval olympijské hry, utkvělo mi v paměti několik věcí: jamajský bobový tým, příběh krasobruslařek Tonyi Hardingové a Nancy Kerriganové, krasobruslařský pár Saléová-Pelletier, jenž byl poškozen podplacenou francouzskou rozhodčí a zlato získal až dodatečně… A kdo by mohl zapomenout na dopingové skandály Bena Johnsona nebo nedávno Tysona Gaye, jehož pozitivní test na zakázané látky vedl k odebrání stříbrných medailí celé americké štafetě běžců. Také si vzpomínám na debaty o věku čínských gymnastek, kterým byl nakonec odebrán týmový bronz, protože jedna ze závodnic byla příliš mladá, i na vyloučení badmintonistek z olympijského turnaje kvůli tomu, že se úmyslně snažily prohrát. Pamatuji si i na nějaké spory kolem kanadského týmu fotbalistek, ale ve fotbalu se pořád něco řeší. Může právě to být důvodem jeho popularity?

Vypsal jsem zde jen několik z mnoha příběhů, ale pro mě představují ty nejpamátnější olympijské momenty. Další problémy přirozeně vznikají všude tam, kde závisí na verdiktech rozhodčích. A také musím říct, že si samozřejmě pamatuji několik zlatých medailí, které Kanada získala v ledním hokeji, ale to jen proto, že jsem Kanaďan. Jsem si jistý, že v jiných zemích na tyto úspěchy už nikdo ani nepomyslí.

Co z toho všeho plyne? Jak do toho zapadá squash? Nemůžu si vybavit jedinou kontroverzní věc ve squashi od té doby, co Jonathon Power ukončil kariéru. Ne že bych schvaloval, jak se Power na kurtu choval, ale rozhodně dokázal zápasy okořenit. V tenisu se například mluvilo o tom, že Nikolaj Davyděnko kvůli sázkám záměrně prohrál zápas – to pro tenisové hráče určitě nedělá sport lepším, ale v americkém prostředí podobná událost vzbudí rozruch kolem jakéhokoli sportu. Stejně jako když Serena Williamsová seřvala čárovou rozhodčí, která jí zahlásila chybu nohou. A hodně z vás určitě vidělo záznam, na němž se Michail Južný mlátí raketou do hlavy takovou silou, až začne krvácet.

Mimo squashovou komunitu nikoho nezajímá, kdo vyhrál a z jaké byl země. Video ukazující Camerona Pilleyho, jak trefuje sqaushovým míčkem svého bratra do zad, vyvolalo pravděpodobně mnohem větší zájem nesquashové veřejnosti než jakýkoli sportovní úspěch kteréhokoli hráče na okruhu. Squash navíc nemá špatnou pověst kvůli podvádění nebo kontroverzím. Jako squashovému hráči by se mi taková reputace nelíbila a opravdu v ní nedoufám, ale pořád přemýšlím o tom, jak by mohla prospět sportu, který všichni milujeme.

Jak moc chceme squash zviditelnit a dostat jej na olympiádu? Potřebujeme zkorumpované funkcionáře a dopující sportovce, abychom přilákali trochu pozornosti a začalo se o nás mluvit? Upřímně, asi by se pak začaly dít divy. Ty, kdo nikdy squash nehráli ani o něm neslyšeli, zřejmě pár výměn těch nejlepších světových hráčů příliš neohromí. To samé platí, kdybych se díval třeba na biatlon, krasobruslení, gymnastiku, potápění a tak podobně. Ale když se dozvíme, že někdo uplatil rozhodčího nebo podváděl, prahneme po detailech. Chceme vidět, jak někdo udělal něco nekalého, nejčastěji pro slávu nebo peníze. Zároveň si o sobě můžeme pomyslet, jak moc dotyčného morálně převyšujeme. Samozřejmě bychom nikdy nic takového neudělali, a právě proto to chceme sledovat. Je to jako dobrý film nebo čtivá kniha – čím více zákonů a pravidel se poruší, tím zajímavější příběh z toho vzejde.

Musíme tedy zaprodat náš milovaný sport, aby se mu dostalo potřebného uznání? Nebo by taková pozornost nebyla vítaná? Vím, že třeba v Kanadě by hráči i trenéři získali o mnoho více finančních prostředků, kdyby byl squash zahrnut do olympijského programu. A to se dá jen těžko považovat za zápor.

Jsem si jistý, že časem se na kurtech objeví jedinec či více hráčů, kteří rozvíří stojaté vody. Bude mít někdo problémy s drogami nebo alkoholem? Pokusí se někdo uplatit rozhodčí, jako tomu bylo při zmíněné krasobruslařské soutěži? Bude mít někdo milostný poměr jako Tiger Woods? Najde se squashista, jenž bude sázet na vlastní zápasy, jako to měl dělat Davyděnko? Chytí nějakého elitního hráči při dopingu jako Bena Johnsona a nespočet různých baseballistů a fotbalistů? Bude někdo chodit s nějakou slavnou osobností jako mnoho jiných profesionálních sportovců?

A proč se tohle vše už neděje? Protože se v profesionálním squashi točí málo peněz? Nebo se to děje, ale mainstreamová média o tom na rozdíl od všeho výše neinformují a nepátrají po detailech? Potřebujeme tedy v našem sportu více peněz, aby došlo i na skandály? Trochu to připomíná problém s vejcem a slepicí…

Líbí se mi, že squash je hlavně o lásce ke hře a že v něm chybí nějaké nechvalně známé případy, kdy by hráč v honbě za ziskem pošpinil svou čest. Podobné kauzy – ať už jde o drogy sázky, nelegální obchody a jiné – ale známe z jiných sportů a myslím si, že protagonisté těchto afér nakonec přispěli ke zvýšení zájmu o daný sport. Pokud by se takové věci začaly dít i ve squashi, pravděpodobně by to přineslo více publicity a větší šance na místo v olympijském programu.

Chceme ale vidět podobné chování a situace na profesionálním okruhu? Když se na olympijské hry nejsme schopni probojovat ani teď s tak úžasnými ambasadory, jakými jsou Nicol David a Ramy Ashour, jakou šanci mají budoucí generace?

Poskvrnili by kontroverze a podvodníci náš sport? Samozřejmě. Ale pomohlo by to squashi k rozvoji? Nepochybně. Dostal by pak squash větší náboj tak jako hodně jiných sportů? Zřejmě ano. O squashi by se pak snad víc začalo mluvit mezi lidmi a možná by se stal součástí olympiády. Na závěr si musíme položit obtížnou otázku: Kam až chceme zajít ve snaze zvýšit popularitu squashe a zajistit mu olympijskou budoucnost?

text: Jiří Hron
zdroj: serioussquash.com

Zobrazit komentáře »

Komentáře k článku

Martin: Zajímavá úvaha a s jedním lze souhlasit, squash prostě není vidět, takřka vůbec, teda když to vezmu v našich podmínkách, v zahraničí nevím. Nějaké MČR v TV na chvilku to nezachrání. O squashi prakticky nikdo neví a těch pár lidí co to zná, když nepočítám závodní hráče, o squshi ví jen díky kaamrádům, kteří to hrají, jinak by se o tom nikdy nedozvěděli, porotože není odkud, tak to prostě je. Ale jak squash zviditelnit, to je asi na delší debatu, každopádně média jsou všemocná, takže nějak touhle cestou rozhodně.

23.09.2015 23:00

pozn.: šedá - neregistrovaný uživatel, zelená - registrovaný uživatel, červená - administrátor