Profily MS část 3. - Angličané

28.10.2015 19:52

Anglie je kolébkou squashe – ve třicátých letech devatenáctého století přišli studenti na škole Harrow poprvé s primitivní verzí tohoto sportu – a i nadále hraje ve squashovém světě klíčovou roli. PSA sídlí v Leedsu a angličtí hráči patří mezi světovou špičkou. Nejlepším z nich je momentálně trojnásobný mistr světa Nick Matthew, jehož profil naleznete v první části blogu.

Squashoví fanoušci často mluví o dvou odlišných stylech hry. Egyptský sazí spíše na riziko, je více efektní a důraz se klade na vynikající techniku úderů, zatímco anglický styl je konzervativnější, trpělivější a z taktického hlediska jde v každém zápase o to, postupně unavit soupeře. Není obtížné z takto širokého zobecnění najít výjimky, ale tyto definice do značné míry odpovídají skutečnosti. Angličané bývají neústupnými bojovníky, kteří se jen zřídka sami porazí vlastními hloupými chybami.

Nick Matthew skvěle ilustruje další rys, jenž je typický pro mnoho prvotřídních anglických hráčů: svůj nejlepší squash předvádějí až v pozdějších fázích kariéry. První mistrovství světa vyhrál Matthew až ve třiceti a všem čtyřem zástupcům Anglie v elitní dvacítce už je také přes třicet. Tato čísla dávají alespoň nějakou naději současné mladé generaci Angličanů, kterou nyní zastiňuje ta egyptská.

Angličané na Mistrovství světa 2015

Pokud nepočítáme Matthewa, je nejúspěšnějším aktivním anglickým hráčem dvaatřicetiletý James Willstrop, sídlící v Yorkshiru. Patří k nejzajímavějším squashovým postavám a vymyká se skoro všem poučkám o anglickém squashovém stylu. Se sto devadesáti čtyřmi centimetry a devadesáti kilogramy je Willstrop největším hráčem na okruhu, a přestože nemá moc atletickou postavu, pohybuje se s překvapivou mrštností. Dokáže předvést úžasné údery a umí stejně jako kdokoliv z Egypťanů zahrát vítězný míček z kterékoli části kurtu. Jeho bekhendový drop je přímo skvost.

V roce 2002 Willstrop zvítězil na juniorském světovém šampionátu a o tři roky později – ve dvaadvaceti letech – se probojoval mezi světovou pětku. Díky brzkému úspěchu byl označován za hvězdu své generace, což potvrdil tím, že se stal jedním z nejlepších hráčů planety a v roce 2012 se v žebříčku vyšplhal na první pozici. Místo anglického squashisty číslo jedna ale musel přenechat svému rivalu Matthewovi, s nímž má negativní bilanci vzájemných zápasů. Matthew Willstropa porazil například ve finále Mistrovství světa 2010 a čtyřikrát ve finále mistrovství Velké Británie.

Mimo kurt se Willstrop také liší od svých krajanů. Zatímco ostatní jsou svým charakterem většinou typičtí sportovci – pohodoví a strašně soutěživí –, Willstrop je mírnější, zdvořilý a někdy trochu odtažitý. Ani by vás nepřekvapilo, kdybyste v jeho bagu objevili třeba básně Johna Keatse.

Během posledních dvou let se jeho kariéra zabrzdila kvůli zranění kyčle, které vyžadovalo operaci, a Willstrop tak poprvé po deseti letech vypadl z první desítky. Bude zajímavé sledovat, zda se v této sezóně vrátí do dřívější špičkové formy. Pokud ano, stane se černým koněm šampionátu v Bellevue a může získat i titul.

Dvaatřicetiletý Londýňan Peter Barker představuje v mnoha směrech Willstropův opak. Je to bojovník s nezkrotnou povahou, který se držel v elitní desítce nepřetržitě od listopadu 2008 až do letošního září hlavně díky obrovské vůli vyhrávat – na to jediné se soustředí. Na kurtu vrhá výhrůžné pohledy na soupeře i rozhodčí, a když není po jeho nebo se mu nedaří, člověk by přísahal, že mu vidí stoupat páru z uší.

I přes agresivní vystupování je Barker jedním z předních vyznavačů trpělivého a metodického stylu anglického squashe. Vyžívá se v dlouhých výměnách s údery nalepenými na stěnu, chce unavit soupeře a čeká na jeho chybu. Není to zrovna ta nejatraktivnější podívaná, ale pokud jste stejně trpělivý divák jako Barker hráč, dovedete možná ocenit, jakým způsobem se postupem času rozvíjí jeho strategie: Barkerovi protihráči jsou stále vyčerpanější a frustrovanější, Angličan vycítí, že je ve výhodě, a jde si pro vítězný míček.

Tento přístup ale má svá omezení. Barker na významných turnajích málokdy chybí ve čtvrtfinále a někdy se objeví i v semifinále, ale nikdy se neprosadil proti těm nejlepším hráčům a ve sbírce mu tak chybí titul z velké akce.

Čtvrtým Angličanem, jenž se natrvalo usadil v první dvacítce, je dvaatřicetiletý rodák z Essexu Daryl Selby. Herním stylem i výsledky se podobá Barkerovi, ale je o něco přátelštější než jeho stejně starý krajan. Také si libuje v dlouhých výměnách, během nichž se systematicky snaží dostat soupeře do co nejméně výhodné pozice.

Jak je u Angličanů zvykem, Selby si na největší úspěchy musel počkat. Členem elitní dvacítky se poprvé stal v sedmadvaceti a nikdy z ní už nevypadl, přičemž nejvýše byl devátý. Největší výhru zaznamenal na Mistrovství Velké Británie 2011, kde překvapivě porazil tehdejší světovou jedničku Nicka Matthewa.

Kromě veteránů Anglii reprezentuje i několik hráčů kolem pětadvaceti let, kteří pomalu stoupají žebříčkem. Nevypadá to, že by se mezi nimi našel nový Matthew nebo Willstrop, ale další Barker nebo Selby možná ano. Osmadvacetiletý Chris Simpson, jenž poprvé hrál za národní tým Anglie na dubnovém Mistrovství Evropy týmů, už nějakou dobu klepe na dveře první dvacítky (loni v dubnu se do ní dokonce na měsíc podíval – pozn. red.) a hráči jako Adrian Grant, Tom Richards, Adrian Waller a Joe Lee se pohybují v první padesátce nebo těsně pod ní.

Nejzářivějšími anglickými nadějemi do budoucna jsou finalisté letošního britského šampionátu hráčů do třiadvaceti let Declan James a Richie Fallows. Oba předvádějí silovou hru a v Bellevue se pokusí postoupit do hlavní soutěže z kvalifikace.

Pokud by tento výčet snad nestačil, mezi padesátým a stým místem v žebříčku figuruje mnoho dalších Angličanů, kteří se na šampionátu pravděpodobně objeví: Eddie Charlton, Charles Sharpes, Ben Coleman, Joel Hinds, Tom Ford, James Earles, Jaymie Haycocks a také skupinka slibných juniorů.

překlad: Jiří Hron
zdroj: www.worldsquashchamps2015.com

Zobrazit komentáře »