Matthew: chci se zlepšovat každý den

20.06.2016 20:19

Nick Matthew je jedno nejstálejších jmen v nejvyšších patrech světového žebříčku. Během posledních dvanácti let se až na pár měsíců udržuje v elitní desítce, což samo o sobě ukazuje na výjimečné schopnosti, ale také dokázal vyhrát řadu významných turnajů – třikrát ovládl British Open, má zlato z mistrovství světa i Her Commonwealthu. Před několika dny poskytl rozhovor serveru SportsCrunch.

Jak obtížné je stát se světovou jedničkou a jak složité je se na této pozici udržet?

Vystoupat až na vrchol je ta nejtěžší věc v každém sportu, ale ještě těžší je zůstat tam. Všichni vás pronásledují a z lovce se najednou stává lovná zvěř. Už stárnu, zatímco ostatní hráči se blíží k vrcholu kariéry, takže udržet se v nejlepší pětce je pořád náročnější. Ale jsem hrdý na to, že jsem mezi úplnou špičkou tak dlouho. Světovou jedničkou jsem byl dvacet měsíců a v elitní desítce jsem skoro bez přerušení od roku 2004.

V roce 2006 jsi triumfoval na British Open, od roku 1938 to bylo teprve druhé vítězství anglického reprezentanta na tomto turnaji. Pak přišlo další prvenství o tři roky později, v roce 2010 ses stal prvním Britem, který získal titul mistra světa, a rok nato jsi ho obhájil. Jak bys shrnul svou kariéru?

Úspěch se vždycky poměřuje postavením na žebříčku a trofejemi, ale hlavní motivací pro mě bylo a je zlepšovat se každý den jako hráč a získávat zkušenosti, abych se dokázal prosadit mezi elitou. Když se ohlédnu zpátky, říkám si, že je neuvěřitelné, kolik titulů se mi povedlo v kariéře získat.

Koho považuješ za největšího soupeře a s kým si naopak zahraješ rád?

Nejtěžším soupeřem je pro mě Ramy Ashour. Zápasy s ním pro mě ve srovnání s ostatními představují jedinečnou výzvu, hlavně kvůli vysokému tempu, ve kterém se Ramy snaží hrát, a taky proto, že je ohromně kreativní. Musíte pokaždé předvést ten úplně nejlepší squash, ale zároveň vás Ramy inspiruje, abyste se posouvali pořád dál. Rád jsem hrál s Amrem Shabanou. Je to velký bojovník a vždycky to byly férové souboje. Zápasy s ním pro mě byly mimořádně takticky náročné a vzájemnou bilanci máme dost vyrovnanou.

Jak složité je udržet se v tak dobré fyzické kondici, aby člověk dokázal soupeřit s nejlepšími squashisty na planetě i v pětatřiceti?

Je to neskutečně složité. Dělám jógu, poctivě trénuju, mám kolem sebe tým odborníků, ale stejně jsem se musel v posledních sezónách potýkat se zraněními. Squash je prostě extrémně náročný sport.

Jakou roli v tvojí kariéře hrají trenéři David Pearson a Neil Guirey?

Snadná odpověď: bez nich bych to nikdy nedokázal. David mě trénuje a radí mi už od mých osmnácti. V té době jsme úplně překopali mou techniku, což byla ta nejtěžší věc, kterou jsem kdy v kariéře udělal. Bylo to pro mě hodně zvláštní, když jsem se potom, co jsem byl úspěšný v juniorech, musel stejně jako začátečníci učit, jak trefovat míček. Ale díky Davidovu způsobu trénování to byla vždycky zábava. Prostě jsem uvěřil té zářivé budoucnosti, kterou mi předestřel.

Neil je můj nejlepší přítel, v domovském klubu v Sheffieldu spolu máme některé náročnější tréninky zaměřené na jednotlivé údery. Podporoval mě během celé mé dosavadní kariéry, jsme nejlepší kamarádi už od devíti let a v létě se bude ženit, tak mu jdu za svědka. Dělá taky hlavního trenéra na mojí squashové akademii, kterou jsme letos oficiálně otevřeli.

Co byly ty největší překážky a zásadní momenty, které tě hnaly dopředu?

Už jsem mluvil o tom, jak jsem v osmnácti změnil techniku a jak náročné to pro mě bylo, hlavně kvůli tomu, že jsem pak prohrával s hráči, které jsem předtím porážel. Ale dělal jsem to proto, aby mi to pomohlo do budoucna.

Pro každého sportovce je určitě nejsložitější překonat období, kdy je zraněný. Pokud ale chytře využijete čas, který máte k dispozici, můžete se toho o sobě v podobných situacích hodně naučit a taky se můžete zaměřit na oblasti, kde vás zranění nijak neomezuje. Když jsem měl například zraněné rameno, nemohl jsem sedm měsíců hrát, a tak jsem si zlepšil kondici, protože nohy, plíce i srdce jsem měl v pořádku.

Jak se člověk nejlépe připraví na soutěžní zápasy?

Při přípravě před turnajem musíte upravit trénink tak, aby co nejvíce odpovídal herním situacím. To znamená kratší intervaly a méně odpočinku a samozřejmě není nic lepšího než tréninkové zápasy.

Jak probíhá kondiční trénink?

Vždycky je fajn, když máte mimo sezónu osm nebo deset týdnů, kdy si můžete trénink pečlivě naplánovat a trpělivě ten plán krok po kroku plnit. Začnete s úplnými základy jako aerobní kondice a síla a postupně přes léto přidáváte různá specifická cvičení. V průběhu sezóny je to složitější, protože mezi jednotlivými turnaji máte tak deset dní, možná dva týdny, a tak musíte věnovat čas i odpočinku a regeneraci. Abyste se v tomhle období udržovali v nejlepší kondici, potřebujete kratší a intenzivnější tréninky.

Na jaké zápasy vzpomínáš nejraději?

Tři utkání jsou pro mě výjimečná. Zaprvé vítězství na British Open 2009 v londýnské O2 aréně, kdy jsem proti Ramymu ve finále předvedl takticky dokonalou hru, což se člověku nestane během kariéry tak často. Zadruhé výhra nad Gregory Gaultierem ve finále mistrovství světa před domácím publikem v Manchesteru v roce 2013. Atmosféra tam byla neuvěřitelná.

A zatřetí zlato z Her Commonwealthu, které se konaly v Glasgow. To bylo neskutečné. Zhruba měsíc předtím jsem podstoupil operaci kolene, a i proto to pro mě byl tak silný zážitek. Doteď se s fyzioterapeutem smějeme, když si na to vzpomeneme, protože vůbec netušíme, jak se nám to tehdy povedlo.

Chtěl bys něco vzkázat mladým sportovcům, které láká kariéra mezinárodní hvězdy? Co by měli dělat, aby byla co nejdelší?

Chtěl bych jim vzkázat, že je to maraton, ne sprint, ale zároveň vám čas ubíhá hrozně rychle. Nic nedokáže nahradit tvrdou dřinu, neexistuje žádná zkratka. Už jako junioři se obklopte dobrým týmem a skvělými lidmi a vždycky je lepší, když je trénink zábava, protože jich před sebou budete mít ještě spoustu!

překlad: Jiří Hron
zdroj: sportscrunch.in

Zobrazit komentáře »