Otázky a odpovědi pro rozhodčí – část třetí

13.08.2018 22:14

Po více než roční odmlce – a jako ideální čtení před začínající sezonou – pokračujeme v našem seriálu otázek a odpovědí pro rozhodčí, které pravidelně uveřejňuje časopis Squash Magazine. Stejně jako v části první a druhé se i nyní o různé tipy a rady dělí Barry Faguy, mezinárodní rozhodčí WSF.

Může rozhodčí nějak zasáhnout proti tomu, co považuje za nesportovní chování?

Nesportovní chování má mnoho podob, ale zaměříme se jen na dvě nejpodstatnější. Zaprvé, když hráč nepřizná, že zahrál do tinu nebo do autu. Někteří vám budou pokrytecky tvrdit, že to si má přece hlídat rozhodčí. Ten toho naneštěstí v takových případech moc nezmůže – pokud on sám nic nehlásí, pravděpodobně situaci neviděl nebo si nebyl jistý, zda byl úder opravdu špatný.

Druhý bod se týká vytvořeného bránění (created interference), což je v podstatě eufemismus pro podvádění. Vytvořené bránění je úmyslné, umělé a zbytečné. Týká se dvou oblastí:

- Přístup k míčku: Někdy vidíme hrajícího hráče, jak úmyslně zvolí nesprávnou cestu k míčku – buď se chce vyhnout nutnosti hrát obtížný úder, nebo je unavený a chce si odpočinout. Jiná situace nastává při takzvaném wrong footing, kdy hrající hráč vyrazí špatným směrem neúmyslně, například proto, že se nechal oklamat. Není v tom žádný zlý úmysl, takže na rozdíl od vytvořeného bránění není důvod hrajícího hráče jakkoli trestat, například automatickým udělením no letu. Pokud při wrong footing dojde k bránění ve hře, rozhodčí jej posuzuje stejně jako jiné bránění, a bere tedy v potaz hlavně hráčovu schopnost míček odehrát a jeho vynaložené úsilí.

- Švih: Tato forma vytvořeného bránění nastává, pokud se hrající hráč napřáhne příliš široce s úmyslem „chytit“ nehrajícího hráče v prostoru švihu, i když by se tak vůbec nemuselo stát. Spíše než snaha o odehrání míčku je to nečestný pokus získat od rozhodčího stroke.

V případě těchto dvou situací rozhodčí zasáhnout může – z důvodu vytvořeného bránění udělit hrajícímu hráči no let.

Slyšel jsem často užívat slovo blokování (blocking) – co přesně to znamená?

Neexistuje žádná oficiální definice. Termín blokování se nejčastěji používá při bránění v přístupu k míčku. Blokování nastává, když má nehrající hráč možnost uvolnit hrajícímu hráči cestu (anglická verze pravidel z roku 2014 pro tento úkon používá v bodě 8.1 sloveso ‚clear‘, které česká verze vynechává, v textu jej tedy neterminologicky překládáme jako ‚uvolnit cestu‘, ‚ustoupit‘ či ‚uhnout‘ – pozn. překl.), ale neučiní tak vůbec nebo ustupuje příliš pomalu či špatným směrem nebo nechá v cestě hrajícímu hráči část těla.

Samozřejmě ne každé bránění ve hře je blokování. Může například nastat situace, kdy nehrající hráč nemá příležitost uvolnit cestu, protože jej v daném prostoru ihned „uvězní“ rychle přiběhnuvší soupeř. Jestliže se tak stane, rozhodčí nemá jak posoudit úsilí nehrajícího hráče uvolnit cestu. Obecně by pro takové případy mělo platit následující: pokud hrající hráč musí udělat další krok, aby míček zahrál, obvykle je na místě udělit let, čímž berete v potaz, že nehrající hráč možná skutečně chtěl uvolnit cestu, jen zkrátka nemohl. Na druhou stranu, pokud může hrající hráč míček okamžitě odehrát, rozhodčí by mu měl udělit stroke, protože jde ze strany nehrajícího hráče s největší pravděpodobností o zabránění ve švihu.

Skutečné blokování by teoreticky mělo na rozdíl od situace výše vždy vyústit ve stroke pro hrajícího hráče, jelikož nehrající hráč porušuje pravidla. V praxi to ovšem vypadá tak, že nehrající hráči často nevyvíjejí veškeré úsilí uvolnit cestu a rozhodčí to běžně přecházejí. Vlastně je to nezřídka ještě horší: není výjimkou, že vidíme nehrajícího hráče, který nevykazuje absolutně žádnou snahu uvolnit cestu, a dokonce se snaží zabránit hrajícímu hráči v přímém přístupu k míčku, ale nic se s tím nedělá.

Dá se na to dívat takto: každý případ skutečného bránění vlastně znamená, že nehrající hráč buď neuvolnil cestu dostatečně rychle, nebo ustupoval špatným směrem – nebo zkrátka zahrál tak, že ani nikam uhnout nemohl. Pokud tedy dojde k bránění v přístupu k míčku a vy máte rozhodnout spravedlivě, zkuste potlačit instinkt, který vám radí zaměřit se výhradně na hrajícího hráče; zvažte povinnosti obou hráčů, přesně tak, jak velí pravidla.

Může rozhodčí sám zastavit hru i jindy, než když marker hlásí míček v autu či do tinu?

Pravidla to dovolují, ale děje se to vzácně a většinou z důvodu bezpečnosti. Obvykle se jedná o případy bránění ve hře, kdy rozhodčí zastaví hru a udělí let nebo stroke, aniž o ně jeden z hráčů žádal. Častěji to uvidíte u méně profesionálních hráčů, jelikož občas nemají ponětí o postavení soupeře a rozhodčí se bojí, že by mohlo dojít k zásahu míčkem či raketou. Dalším případem, který opravňuje rozhodčího k zastavení výměny, je nebezpečná agresivní hra – zásah rozhodčího zde snižuje riziko zranění a zmírňuje pravděpodobnost dalšího nesportovního chování. Nakonec musí rozhodčí zastavit hru tehdy, když vidí, že marker nezahlásil míček dolů/do autu.

Slyšel jsem, že pokud hráč zahraje nekvalitní úder (loose return), v důsledku čehož dojde k bránění, vždy bych měl správně udělit stroke jeho soupeři. Je to pravda?

Takový postup není zrovna dobrý. Označení úderu za nekvalitní (nepřesný, nahraný) by mělo sloužit pouze jako popis situace, ne jako bič na hráče. Současná verze pravidel neobsahuje nic o tom, že by měl rozhodčí posuzovat kvalitu úderu (nyní už) nehrajícího hráče a na základě toho rozhodovat ve prospěch protihráče. Předchozí verze se o této možnosti zmiňovaly, ale přesně v opačném smyslu: radily rozhodčím, aby neodmítali udělit let hrajícímu hráči jen proto, že se předchozím úderem dostal do nevýhodné pozice. Na nehrajícího hráče se ovšem nic takového nevztahovalo. Abyste jako rozhodčí došli ke spravedlivému rozhodnutí v případech bránění, musíte zvážit obvyklá kritéria daná pro ten který typ bránění, tedy věci jako vynaložené úsilí hrát či uvolnit cestu, míru bránění, možnost zásahu hráče míčkem, možnost vítězného úderu a tak podobně. Faktor nekvalitního úderu mezi těmito kritérii není.

Proč se někdy squashi přezdívá „hra gentlemanů“?

Tohle klasické spojení – které sice mluví jen o gentlemanech, ale ženy rozhodně nevylučuje – má odrážet férovost a sportovní chování hráčů s tím, že jen minimum problémů musí řešit rozhodčí. Díky bohu většina hráčů ctí fér play a respektuje soupeře, najdou se ale i výjimky. Pokud chcete patřit do té první skupiny, můžete se řídit třeba následujícími radami:

- Vaše chyby: Vždy je přiznávejte – dvojí dopady, tažené údery, tiny, outy… Chovejte se tak, jak byste rádi, aby se choval soupeř.

- Vaše úsilí: Hrajte čestně – neexistuje dobrý důvod pro to, abyste úmyslně napřáhli tak široce, že se pokusíte ve švihu „chytit“ soupeře a vymodlit si stroke. Stejně tak byste si neměli vymýšlet nesmyslné cesty k míčku a úmyslně narážet do soupeře ve snaze odpočinout si nebo se vyhnout nutnosti hrát obtížný míček. Smiřte se s určitým minimálním bráněním a nezastavujte hru, pokud neutrpí kvalita vašeho úderu.

- Vaše žádosti o let: To, že máte možnost požádat o let, ještě neznamená, že tak máte vždy učinit. Neříkejte si o let, pokud skutečně nevěříte tomu, že byste míček stihli odehrát, a jen doufáte, že si rozhodčí nebude jistý nebo nebude znát pravidla. Neodvolávejte se proti nehlášení tinu/outu, pokud víte, že soupeřův úder byl sice na hraně, ale dobrý, a jen chcete v rozhodčím vzbudit nejistotu a tím pádem si vynutit let.

- Vaše slova: Možná se vám některá rozhodnutí nemusejí líbit, to se stává. Požádejte o vysvětlení, ale ve vší slušnosti. A pokud se vám nelíbí ani zdůvodnění rozhodčího, můžete také ve vší slušnosti nesouhlasit, ale jakékoli poznámky by se měly týkat rozhodnutí samotného, ne rozhodčího nebo soupeře. Pak normálně pokračujte ve hře.

Často jako hráč slýchám, jak se rozhodčí snaží nějaké svoje rozhodnutí vysvětlit, ale moc se mu to nedaří. Existuje nějaký postup, který by mi pomohl, až budu muset něco jako rozhodčí vysvětlovat já?

Jako hráčům vám určitě neunikne, že mnohá vysvětlení jsou bohužel zcela mimo, neúplná, irelevantní nebo nesmyslná. Správné vysvětlení by mělo zlepšit komunikaci, minimalizovat rozpory a pomoci dosáhnout kýžených změn.

1. „Došlo k bránění.“ Tato slova většinou slyší nehrající hráč, když si stěžuje, že soupeř dostal let (o nějž jako hrající hráč žádal), a přitom mělo rozhodnutí znít podle nehrajícího hráče no let. Toto odůvodnění ovšem ničemu nepomáhá, protože jen popisuje zjevný stav věci. Stěžovatel si je obvykle dobře vědom toho, že došlo k bránění, a vyjadřuje názor, že soupeř neměl dostat let proto, že podle nehrajícího hráče nevynaložil dostatečné úsilí k odehrání míčku nebo bylo bránění jen minimální.

Tento problém se dá vyřešit tím, že rozhodčí pozmění své vysvětlení a hráči řekne: „To bránění bylo značné.“ nebo „Bránil jsi mu dost na to, aby nemohl míček adekvátně odehrát.“ Stěžovatel s tím nemusí souhlasit, ale podobné vysvětlení dává najevo, že rozumíte, o co mu jde.

2. „Stál jsi ve švihu.“ nebo „Stál jsi moc blízko soupeře.“ Tato vysvětlení hráči často slyší, když soupeř dostane stroke, jelikož nemohl provést švih. Opět platí, že takové vysvětlení nestačí, protože se dá vztáhnout na jakýkoli případ bránění ve švihu. Aby rozhodčí rozhodl správně, musí si uvědomit rozdíl mezi tím, kdy je švihu zabráněno a kdy je pouze ovlivněn – tak, jak je psáno v pravidlech.

Vysvětlení tedy bude jasnější, pokud rozhodčí řekne: „Zabránil jsi mu ve švihu.“ Taková míra bránění vždy ústí ve stroke. Menší míra bránění, kdy je švih jen ovlivněn, může mít také za následek stroke ve prospěch hrajícího hráče, ovšem s důležitým dodatkem: „Jeho švih byl sice jenom ovlivněný, ale ty jsi nevynaložil dostatečné úsilí při uhýbání.“ Přípustným verdiktem je při menší míře bránění i let s vysvětlením: „Švih byl jenom ovlivněný a soupeř vynaložil veškeré úsilí při uhýbání.“ U případů s menší mírou bránění tak rozhoduje úsilí nehrajícího hráče uvolnit daný prostor.

3. „Šel jsi na míček nepřímou cestou.“ Tato věta naznačuje, že hrající hráč vytvořil bránění, a rozhodčí tím nezřídka ospravedlňuje udělení no letu. Opět jde o špatně zvolená slova, jelikož mohou popisovat i wrong footing, velmi častou, ale neúmyslnou chybu, o níž jsme mluvili výše a která se značně liší od vytvořeného bránění. To, že se hráč nechá oklamat a vyrazí jinam, než letí míček, není samo o sobě důvodem pro udělení no letu – ve hře jsou všechna tři možná rozhodnutí.

Pokud dojde k wrong footing a rozhodčí chce udělit no let, nejlepší je použít to samé vysvětlení jako při „běžném“ bránění: „Nedokázal bys míček odehrát.“ nebo „Nevyvinul jsi veškeré úsilí, aby ses k míčku dostal.“ Pokud se ale ze strany hrajícího hráče skutečně jedná o snahu vytvořit bránění (jde z jeho strany o úmysl, ne o chybu), řekněte mu: „Bylo to vytvořené bránění.“ nebo „Hrál jsi soupeře, ne míček.“ Tato dvě vysvětlení v podstatě naznačují, že dotyčný hráč podváděl.

4. „Nestihl jsi uhnout.“ Tato slova často slýcháme pro zdůvodnění stroku. Pokud by však takové vysvětlení opravdu platilo, muselo by udělením stroku hrajícímu hráči skončit v případě bránění ve hře každé rozhodnutí, protože každé skutečné bránění je ve své podstatě o tom, že nehrající hráč nestihl ustoupit. Pravidla vyžadují (krom jiného), aby nehrající hráč vyvinul veškeré úsilí ustoupit, správné vysvětlení by tedy mělo znít: „Nevyvinul jsi veškeré úsilí ustoupit.“ K tomu je ale třeba dodat, že snaha ustoupit nehraje roli ve dvou případech, a to při zabránění ve švihu a v situaci, kdy by hrající hráč trefil soupeře míčkem.

5. „Míček už byl za tebou.“ Takto pronesená věta neplní svůj účel, protože neodráží reálné dění na kurtu. Hráči na všech úrovních dokážou odehrát míčky, které jsou za nimi – buď se pro ně natáhnou dozadu, nebo hrají o zadní stěnu. Na míčku, který se octl za hráčem, není nic, co by ho činilo neodehratelným. Realističtější vysvětlení by tedy mělo znít: „Nezvládl bys míček odehrát.“ nebo „Byl to vítězný úder.“

Občas pískám zápas, při kterém se ani jeden z hráčů neumí chovat, mě to stresuje a nevím, co s tím mám dělat.

Hrubé chování je součástí mnoha sportů. Squash není výjimkou, zvláště proto, že hráči se pohybují blízko sebe a v uzavřeném prostoru bojují o co nejlepší pozici. K tomu přidejte fakt, že mnoho verdiktů rozhodčího je založeno na subjektivním hodnocení (mohl hráč zahrát dobrý úder, vyvinul veškeré úsilí, byl švih přiměřený?). Onen zmíněný stres tak pravděpodobně pramení toho, že člověk se podobných nepříjemných konfliktů už stal někdy svědkem, nebo je dokonce jako rozhodčí sám zažil.

ZDROJE

Nepřístojné chování je důsledkem hráčova rozčilení z jeho vlastní hry, z toho, co on sám vnímá jako nepřiměřenou a agresivní hru soupeře a konečně (a nejčastěji) z pocitu křivdy kvůli verdiktům rozhodčího. Toto chování se pak může projevovat různě: od podmračených pohledů a nedůtklivých poznámek přes hlasité protesty a neslušná gesta či nadávky až po ničení herního náčiní, ničení kurtu (například třísknutí dveřmi), agresi vůči soupeři (třeba v podobě prudkého strkání na kurtu) a samozřejmě agresi vůči rozhodčímu.

PŘÍSTUPY

Ať už je zdroj takového chování jakýkoli, často rozhodčí podobné incidenty přechází. Někteří hráči a diváci si to přirozeně vykládají tak, že takové jednání schvaluje. Nicnedělání zde skutečně nic neřeší, pokud chceme po zbytek hry vidět férovou hru i čestné chování. Postup může být následující:

Prevence: To je začátek. Férové rozhodování je první krok, i když vám nic nezaručí. Získávejte jako rozhodčí zkušenosti, zkoušejte různé kurzy a testy a pečlivě si nastudujte pravidla. Když tak učiníte, ukážete hráčům při rozhodování jistotu a přimějete je, aby se soustředili na zápas, ne na rozhodčího.
Napomenutí: Jakmile se hráč začne chovat nevhodně, musíte na to zareagovat. Pokud se nejedná o nic vážného, je zcela rozumné (a možná i vhodnější) začít s neformálním napomenutím. Může to docela účinně zabránit dalším výlevům, jelikož tím hráčům dáte jasně najevo, jaké chování očekáváte. Můžete říct třeba: „Petře, příště už prosím nemlať raketou do zdi.“ Pokud ani to nemá kýžený účinek, můžete přejít k formálnímu napomenutí: „Napomenutí pro Steinera za mlácení raketou.“ (Jméno bylo zvoleno čistě náhodou a zcela jistě nereflektuje skutečné chování tohoto hráče na kurtu – pozn. překl.)
Tresty: Zhoršující se chování hráčů nedává vám jako rozhodčímu jinou možnost než utáhnout šrouby a udělit trestný bod, trestnou hru, či dokonce trestný zápas. Není pravda, jak se obecně tvrdí, že musíte začít u nejnižšího stupně – můžete v případě nutnosti klidně začít třeba s trestnou hrou. Stejně tak nemusí být následující trest přísnější než ten předchozí: pokud udělíte trestný bod za mlácení raketou, můžete při dalším takovém prohřešku rovněž udělit trestný bod. Nemůžete ovšem tresty zmírňovat – za opakovaný prohřešek tedy nemůžete udělit nižší trest.

RADY NA ZÁVĚR

- Jestliže jako rozhodčí slyšíte, že hráč něco kritizuje, rozlišujte, zda kritizuje sebe, vaše rozhodnutí nebo vás osobně. Poslední bod byste měli tolerovat nejméně.

- Ukažte respekt tím, že hráčům zodpovíte slušně položenou otázku, místo abyste se jí odmítli zabývat. Oboustranná slušnost by měla být základem jakékoli interakce mezi hráčem a rozhodčím.

- Pokud jste jako rozhodčí příliš benevolentní nebo naopak příliš agresivní, můžete tím vytvořit velice nepříjemnou atmosféru.

- Pokud chcete udělit napomenutí nebo trestný bod/hru/zápas, udělejte to s autoritou. Jasně oznamte své rozhodnutí a klidně si předtím nějakým slovíčkem zjednejte pořádek a získejte pozornost všech kolem. Nezřídka se totiž stane, že takové rozhodnutí zanikne v ruchu, který tyto vyhrocené situace doprovází.

překlad: Jiří Hron
zdroj: Squash Magazine – červen 2017, říjen 2017, leden 2018. červenec 2018

Zobrazit komentáře »