Mladá naděje Daniel Poleshchuk

17.12.2015 08:44

Izraelec Daniel Poleshchuk se díky nedávným výkonům rychle stává vycházející squashovou hvězdou. Po senzačním triumfu na turnaji Charing Cross Classic na začátku října v Londýně se web PSA v jednom ze svých článků zaměřil na jeho rozvíjející se kariéru.

Devatenáctiletý Poleshchuk se v prosincovém žebříčku nachází na 124. místě, a i přes svůj věk stihnul získat už dva tituly na okruhu PSA. Jeden z nich vybojoval letos v únoru na domácí půdě, konkrétně na Israel Open. Je navíc prvním izraelským squashistou, kterému se podařilo ovládnout turnaj PSA, na což je patřičně hrdý.

„Je skvělé, že jsem vyhrál už svůj druhý profesionální titul v kariéře, hlavně proto, že jsem kvůli tomu tvrdě trénoval,“ říká Poleshchuk. „Pro mě je to navíc velká čest a odpovědnost, když jsem první Izraelec s turnajovými vavříny. Ať už hraju kdekoliv, vnímám podporu od svých krajanů.“

I přes radost z trofejí pociťuje Poleshchuk mírné zklamání z toho, že se v jeho vlasti squashi nedostává takové pozornosti jako některým jiným sportům. „Když jsem doma získal svůj první titul, objevilo se pár článků v novinách, ale když jsem zvítězil v Londýně, zdaleka se o tom nepsalo tolik,“ popisuje Poleshchuk. „Hodně mě to mrzí, protože když někdo dosáhne nějakého úspěchu v tenisu nebo jiném olympijském sportu, hned je to v Izraeli ve zprávách. Doufám, že se to brzo změní a o mých budoucích triumfech se bude mluvit i tehdy, když nebudou z Izraele.“

Poleshchuk vyrůstal ve velmi sportovním prostředí, jelikož sportu se věnovala většina jeho rodiny. Někteří za sebou mají i profesionální kariéru, například Danielův otec, který jej přivedl ke squashi. „Jsem z rodiny, které je do sportu zblázněná,“ prohlašuje Poleshchuk nadšeně. „Táta hrál kdysi závodně fotbal v Rusku, máma byla profesionální kajakářka, sestra dělala atletiku, teta gymnastiku a manžel mojí sestry byl izraelským šampiónem v judu a soutěžil i v Evropě. Když mi bylo šest, šel jsem po fotbalovém tréninku za tátou na squash. Hrál tam s kamarádem, a když skončili, vlezl jsem si na kurt, trochu si pinkal a od té doby squashem žiju.“

Izrael není proslulý bohatou squashovou historií, a proto sportovní areály a další pro squashistu podstatná zařízení nemusí dosahovat takové úrovně, na jakou jsou zvyklí hráči z ostatních zemí. „Squash u nás není moc populární,“ přiznává Poleshchuk. „Máme tu dva hlavní kluby, každý s osmi kurty, a pár dalších, kde mají čtyři kurty nebo méně. Myslím, že celkem je v Izraeli jenom okolo pětatřiceti kurtů. Většina jich stojí ve venkovských klubech, které nabízejí i jiné sporty.“

To ale Poleshchuka neodrazuje od snah zviditelnit Izrael na squashové mapě světa. „Jsem si jistý, že moji krajané budou chtít jít v mých stopách a udělají všechno pro to, aby se prosadili na světovém okruhu stejně jako já. Plánuju pracovat co nejvíce na tom, aby v Izraeli stoupalo povědomí o squashi, a když to bude možné, pokusím se svojí hrou inspirovat další lidi, což už se pomalu děje, alespoň pokud vím,“ svěřuje se se svými plány.

Jako začínající squashista Poleshchuk podle svých slov obdivoval bratry Elshorbagyovy, kteří mu jeden čas jako mentoři dokonce pomáhali zkvalitňovat hru přímo na kurtu. „Chodil jsem do stejné školy jako oni (jmenuje se Millfield – pozn. red.) a vzhlížel jsem k nim oběma,“ vzpomíná. „Od svých třinácti až do poloviny loňského roku jsem s nimi denně trénoval. Dost mě toho o squashi naučili a jsem jim vážně vděčný za to, co pro mě za ta léta udělali. Dověděl jsem se toho od nich hodně.“

Po nedávném londýnském tažení chce Poleshchuk dále tvrdě pracovat a pokračovat v tréninku s cílem uspět na dalších turnajích. V současnosti si velice věří a doufá, že naváže na vítěznou šňůru. „Každé vítězství na okruhu mi ohromně zvedá sebevědomí,“ říká. „Vítězství v Izraeli a Londýně mi ukázala, že můžu soupeřit i na této úrovni a klidně i s hráči kolem sedmdesátého místa. S každou výhrou jsem hladovější po dalším úspěchu.“

Většina atletů vám potvrdí, že dobrá příprava turnaj je mimořádně důležitá, a Poleshchuk není výjimkou. Trenéra Macieka Klise vyzdvihuje jako zásadní faktor ve své cestě nahoru. „Když jsme se poprvé potkali někdy na začátku roku 2013, moc se mi nelíbil jeho způsob uvažování, ale Maciek mě upozornil na mnoho slabin, o kterých jsem předtím neměl ponětí,“ přiznává Poleshchuk.

„Taky mi neuvěřitelně pomohl vypilovat silné stránky mojí hry,“ vysvětluje dále. „Přišel s jasným plánem a také přivedl profesionálního kondičního trenéra Pawela Salamona. Moje každodenní tréninky jsou teď o individuálních cvičeních a pohybu, většinou v rychlém tempu. Pokud jde o přípravu na zápasy, máme období náročného fyzického tréninku mezi turnaji, a těsně před nějakou akcí se naopak zaměřujeme spíš na vyrovnanost a kvalitu.“

Pro mladíka, jenž se po posledních úspěších opět chystá vylepšit své postavení ve světovém pořadí, vypadá budoucnost růžově. Když díky výhrám získá dostatečné sebevědomí, není důvod, proč by si Poleshchuk nemohl klást za cíl proniknout i do vyšších pater žebříčku, zatímco dál vyšlapává cestičku pro následovníky ze své rodné země.

překlad: Jiří Hron
zdroj: psaworldtour.com

Zobrazit komentáře »