aDSC_6658 aDSC_6658
aDSC_8496 aDSC_8496

Kinesiotaping – pomoc, nebo jen ozdoba?

06.04.2016 08:15

Jedním z nejvýraznějších sportovních trendů současnosti je kinesiotaping – podpůrná fyzioterapeutická metoda, spočívající v používání různobarevných tejpů. Její popularita v posledních letech závratně stoupá a zastánci této techniky tvrdí, že je pro sportovce prospěšná z více důvodů: dokáže prý například ulevit od bolesti, pomoci při rehabilitaci nebo zlepšit výkon.

Nápadné elastické pruhy vídáme na fotbalistech, atletech i tenistech a při několika nedávných turnajích jsme je mohli zahlédnout i na špičkových squashistech. Otázkou je, zda si kinesiotaping zaslouží veškerou slávu a publicitu, které se mu dostává, nebo zda je to jen další dobře propagovaný, ale přeceňovaný výstřelek.

S kinesiotapingem poprvé přišel v sedmdesátých letech dvacátého století japonský chiropraktik Kenzo Kase. Na trhu sice existuje mnoho firem, které vyrábějí podobné produkty a zaručují jejich originalitu, ale ony původní a nejznámější tejpy pocházejí právě od firmy Kinesio.

Její oficiální webová stránka uvádí následující: „Metoda kinesiotapingu je navržena tak, aby usnadnila přirozený proces zotavování a poskytla svalům i kloubům podporu i stabilitu bez omezení pohybu. Úspěšně se používá k léčení řady ortopedických, neuromuskulárních, neurologických a zdravotních potíží. Tejpy Kinesio i tréninkový protokol vykazují výsledky, které by byly při uplatnění starších metod a materiálů nemyslitelné.“

Principem kinesiotapingu je používání růžových, modrých či černých pruhů z elastického materiálu (barvy mají jen estetický efekt, jinak v nich není žádný praktický rozdíl), které se nalepí přes zraněný nebo natažený sval. Někteří terapeuti pracující s těmito tejpy však doporučují jejich používání i zdravým sportovcům jako prevenci.

Budoucí terapeuti se musí podrobit speciálním výukovým kurzům. Až po jejich absolvování mohou oficiálně používat příslušné tejpy a metody. Britská webová stránka o kinesiotapingu uvádí, že správně vyškolení terapeuti mohou díky těmto postupům „pomoci ulevit od bolesti, zmírnit zánět, uvolnit svaly, zlepšit výkon, urychlit rehabilitaci a také podpořit svalovou činnost během sportování“.

Různé tejpy a bandáže nejsou ve výbavě mnoha sportovních terapeutů a fyzioterapeutů ničím výjimečným. Doktor Kase ale tvrdí, že běžné tejpy „ozdravnému procesu brání, a to tím, že omezují průtok zánětlivých tekutin pod kůží“. Jeho tejpy jsou v tomto podle něj odlišné, protože kůži „zvedají s cílem usnadnit lymfatický tok, čímž se snižuje bolest a otok.“

Tejpy Kinesio už jsou na trhu více jak třicet let, v lékařských kruzích ale stále převládají pochyby o jejich prospěšnosti, jelikož chybí jednoznačné důkazy. Kvalitních výzkumů na toto téma bylo totiž provedeno jen velmi málo. Oficiální stránky, z nichž pochází i úvodní citace, sice nabízejí seznam odborných článků, jde ale většinou o předběžné nebo pilotní studie s pochybným konceptem a nepřesvědčivými výsledky. Jejich autory jsou navíc z velké části zastánci a podporovatelé těchto tejpů.

Adekvátně provedených výzkumů, které by dokládaly pozitivní tvrzení spojená s tejpy Kinesio a souvisejícími metodami aplikace, existuje jen pár. V červenci roku 2012 naopak britský úřad pro kontrolu reklamy Advertising Standards Authority na základě vlastního šetření upozornil na problematičnost mnoha závažných tvrzení, zčásti založených na výzkumu, na nějž odkazovaly britské stránky kinesiotaping.co.uk. Celou zprávu úřadu je možné najít ZDE. Metaanalýza z roku 2012 (rozsáhlá studie kombinující a srovnávající výsledky nejlepších dřívějších výzkumů), uveřejněná v prestižním periodiku Sports Medicine, došla k závěru, že „existuje jen málo relevantních důkazů, které by podporovaly používání tejpů Kinesio namísto jiných druhů elastických tejpů při zvládání nebo prevenci sportovních úrazů“.

Autoři metaanalýzy doporučili pokračovat ve výzkumu za účelem důkladnějšího vyhodnocení i oněch nepatrných účinků a ověření pozitivních zkušeností zastánců tejpů Kinesio. O rok později byl ovšem i tento mírně optimistický tón označen za „mylný“ v kritickém shrnutí dosavadních studií, publikovaném v dalším věhlasném časopisu British Journal of Sports Medicine.

Předloni bylo v periodiku Journal of Physiotherapy uveřejněno systematické shrnutí, podle něhož „současné důkazy nesvědčí pro užívání (…) kinesiotapingu“ v případech muskuloskeletálních potíží včetně bolesti ramen, kolen, bederní oblasti a krku. Další kvalitní článek z loňského prosince shrnuje některé jiné studie a dochází k podobným závěrům.

Klíčovou otázkou tedy je, jak se věc nemající oporu ve spolehlivých důkazech mohla stát podle všeho ohromně populární a obecně přijímanou u velkého množstvím sportovců a lidí se sportem spojených.

Velice často podléháme dojmu, že pokud nějaký sportovec nebo někdo jiný používá určitou specifickou tréninkovou metodu, speciální vybavení, oblečení či doplňky, tak určitě musejí fungovat. Jedná se o takzvané „dovolávání se autority“ (appeal to authority), které spadá do chybného logického uvažování. To, že je člověk špičkový sportovec, jej nedělá imunním vůči dezinformacím a pseudovědám a vůbec to nemá vliv na prospěšnost daného vybavení či způsobu tréninku.

K tomu přistupuje další faktor: ve skutečnosti dostává mnoho sportovců za propagování podobných trendů nemalé peníze. Hvězda plážového volejbalu Kerri Walshová, jedna z prvních a nejvýraznějších uživatelek tejpů Kinseio, údajně vyinkasovala značnou sumu peněz za to, že tejpy nosila a propagovala během zápasů na olympijských hrách.

Firma také měla zdarma poskytnout své výrobky do padesáti osmi zemí světa, aby jimi vybavily sportovce pro olympiádu v roce 2008. To samozřejmě znamenalo, že tejpy byly najednou vidět všude. V době, kdy se na tyto sportovce upírají zraky z celého světa, je to velmi účinný obchodní trik. Ostatně, marketing a propagace dokážou zázraky a nemusíme chodit daleko. Možná si vzpomenete na „nosní pásky“, údajně usnadňující dýchání, nebo na „energetické náramky“, které měly umět kdeco.  U obou se nakonec prokázalo, že jsou naprosto k ničemu.

Lavinu přitom může strhnout jen hrstka lidí. Šílenství kolem zmíněných nosních pásků odstartoval skoro sám bývalý hvězdný hráč fotbalového Liverpoolu Robbie Fowler. Až následně se ukázalo, že jejich užívání ničemu nepomáhá (ani dýchání ani čemukoli jinému). Nejnovější hit v oblasti energetických náramků pochází od firmy Trion:Z, která sponzoruje nespočet sportovců (včetně několika squashistů) a své náramky jim dává zadarmo. Právě výměnou za sponzorství pak tito sportovci dělají danému produktu reklamu. I přes časté sliby a mnohá ujištění ale firma stále nezveřejnila „nezávislý klinický výzkum“ dokazující všechny zdravotní výhody, které má její výrobek podle sebevědomých prohlášení na webu společnosti přinášet. Firma Power Balance, vyrábějící podobný náramek, musela dokonce odvolat nepravdivá tvrzení ohledně svého produktu poté, co se stala terčem ostré kritiky ze strany úřadů pro dohled nad reklamou v USA, Austrálii, Itálii nebo Nizozemsku.

Je jasné, že jakmile se nějaká věc, která má údajně zvýšit výkonnost, uchytí u sportovců nebo u lidí spjatých se sportem, může rázem získat ohromnou popularitu. Profesionální sportovci umí být neuvěřitelně pověrčiví, takže cokoli, co si spojí s nárůstem výkonnosti, už pak s velkou pravděpodobností nebudou chtít dát z ruky.

U tejpů Kinesio zřejmě nehrozí, že by způsobily pokles výkonu. Sportovci, kterým se v nějakém závodu nebo zápasu z jakéhokoli důvodu dařilo, si mohou vytvořit spojení mezi dobrým výkonem a podmínkami, jež k němu dopomohly – kam mohou spadat právě třeba různé tejpy nebo náplasti. Lidé u televize to vidí a rozhodnou se to vyzkoušet, a tak se podobné výstřelky udržují při životě i přes nedostatek důkazů o tom, že jsou skutečně prospěšné. Někdo by mohl namítnout, že se vlastně nikomu nic zlého neděje, ale podobné věci většinou nejsou levné a někdo na nich obvykle slušně vydělává.

Existují sice jinak renomovaní fyzioterapeuti, kteří tejpy Kinesio používají a prosazují je, ale u většiny špičkových vědců a fyzioterapeutů převažuje velká nedůvěra v efektivitu metody. Ředitel Ústavu pro sport a pohyb (Department of Sports & Exercise Sciences) na univerzitě v Bedfordshiru John Brewer tyto pochyby sdílí. Skepticky se dívá na celý popisovaný mechanismus tejpů, tedy na údajnou schopnost zvednout kůži a zvýšit výkon svalů umístěných hluboko pod ní.

Brewer k tomu říká: „Pořád nevíme jistě, jak k tomu z vědeckého hlediska vlastně přistupovat. Když cvičíme, zapojujeme svaly hluboko pod kůží stejně jako ty, které jsou těsně pod ní. Stále mi dělá problém pochopit, jak může mít tejp na pokožce nějaký prokazatelný, natož pak zásadní účinek na výkon. Jedině snad, že by zafungovala psychologie.“

Dále dodává, že tento psychologický efekt by mohl z velké části vysvětlovat ony „výhody“, o nichž někteří amatérští či profesionální sportovci mluví při používání těchto tejpů. Ty zde v takovém případě figurují spíše jako zvyk při přípravě na turnaj nebo závod, jsou součástí rituálu či vybavení, díky kterému se sportovec cítí připravený. Brewer podotýká, že pokud si sportovci myslí, že tejp pomůže jejich svalům, může jim to zvednout sebevědomí, a psychická pohoda může mít na výkon obrovský vliv. „Neexistuje žádný jasný důkaz o tom, že by tyto tejpy skutečně fungovaly,“ uzavírá Brewer. „Máme jedině nepodložená tvrzení některých sportovců, kteří říkají: ‚Ano, funguje to.‘ “

Phil Newton je renomovaným fyzioterapeutem, spolupracuje se serverem squashskills.com a dříve pracoval pro Anglickou asociaci squashe. Také se ve Spojeném království podílel na zřízení prvního rehabilitačního centra určeného speciálně pro sportovní úrazy, které se nachází v národním sportovním centru v Lilleshallu.

Newton také zastává názor, že potenciální přínos může vycházet z psychiky, a domnívá se, že se tejpy staly oblíbenými i díky nápadnému provedení. „Podle mého mají tejpy Kinesio značný placebo efekt. Ten zatím není do detailů prozkoumán, ale obecně se má za to, že každý lék či zákrok vyvolá placebo efekt, který vychází z kultury i z různých souvislostí. Je to složitý proces,“ vysvětluje Newton.

„Vidím to tak, že za oním fenomenálním komerčním úspěchem tejpů Kinesio částečně stojí i výrazné barvy, kontrastující s těmi, které se pro tejpy a bandáže tradičně používají,“ říká Newton. „Dříve mnoho sportovců jakékoli obvázané či zalepené části těla spíše schovávalo, aby tím soupeři neukázali možnou slabinu. Současní sportovci dělají s tejpy Kinesio naprostý opak a zdá se, že mnozí z nich je nosí jako nějaké vojenské vyznamenání. Pro někoho je to možná také způsob, jak už předem ospravedlnit případnou prohru, nebo třeba chtějí ukázat, že mají vůli a odhodlání hrát i navzdory zranění.“

Jiní výzkumníci přišli s neurčitými teoriemi o tom, že někteří sportovci hovoří o užitečnosti tejpů zkrátka jen díky tomu, že je cítí na kůži, ale takový pocit se dá jen velmi těžko kvantifikovat. Další z článků tuto myšlenku rozebírá podrobněji i s dalšími potenciálními mechanismy fungování, a to s ohledem na složitou a subjektivní povahu pojmu „bolest“.

Závěr je takový, že pokud tejpy Kinesio (nebo i jiné) používáte a považujete je při squashi nebo posilování za prospěšné, můžete je klidně používat dále, aniž by vám to jakkoli uškodilo. Panuje obecná shoda na tom, že náležitě prováděné tejpování či stahování může pomoci zvýšit rozsah pohybu zraněných kloubů a zároveň umožňuje tento pohyb kontrolovat. Tejpy Kinesio a podobné „prémiové“ výrobky mohou tyto pozitivní vlastnosti mít také, přestože by vám pravděpodobně lépe posloužily běžné bandáže či tejpy od kvalifikovaného fyzioterapeuta a dobře sestavený posilovací a rehabilitační program.

Jakékoli další proklamované pozitivní vlivy na výkonnost, které jdou za hranici běžných výsledků při tejpování či stahování v případech muskuloskeletálních zranění, je ale třeba brát s velkou rezervou. Vyprávění nebo pozitivní ohlasy ať už jednotlivce nebo skupiny lidí, které slibují úžasné a dosud nevídané účinky, by neměly být brány jako nezpochybnitelný důkaz toho, že se daný předmět nebo určitá metoda skutečně vymykají běžně používaným prostředkům. Proto máme vědecky řízené a dvojitě slepé studie, při nichž můžeme testovat efektivitu jakéhokoli postupu nebo nástroje, který má zlepšovat výkon.

Výzkumy budou zcela jistě pokračovat, ale drtivá většina seriózních studií provedených během posledních třiceti let zaujala ke kinesiotapingu spíše negativní postoj. To je ostatně typické pro vědecky pochybné výrobky či techniky vyvíjené „osamělými génii“ typu doktora Kase, kteří často vkládají většinu svého času a úsilí do propagace svého produktu, místo aby ho podrobili zkoumání a prokázali, zda jejich vynález doopravdy funguje. I generální ředitel britské pobočky firmy Kinesio připustil, že „bude třeba ještě celé řady výzkumů“, aby se potvrdila pozitiva, jimiž se společnost ohledně tejpů chlubí.

Zatím to vypadá tak, že alespoň do doby, než se objeví nová studie či čerstvé důkazy, můžeme kinesiotaping považovat spíše za módní doplněk než za nezbytnou výbavu ke zvýšení výkonnosti, což platí zvláště pro ty, kdo se nepotýkají se žádným specifickým zraněním. Pokud tejpy Kinesio používáte a cítíte, že vám na kurtu pomáhají, používejte je i dál, ale existuje mnoho daleko levnějších a vědecky lépe zdůvodněných metod, jak vyléčit zranění či zlepšit výkon.

překlad: Jiří Hron
zdroj: squashskills.com



Zobrazit komentáře »
« Skrýt komentáře

Komentáře k článku

Přidat komentář
Jméno:
Opiště prosím kód captcha
pozn.: šedá - neregistrovaný uživatel, zelená - registrovaný uživatel, červená - administrátor


Další články v této sekci

Dále čtěte na SquashPage.net